|
Zpět..
Vzpomínky rodáků
- JAK JSEM VODIL KOZU KE KOZLOVI:
Před asi 55 lety jsem míval za úkol zavést kozu ke kozlovi. Chodili jsme z Luhu zadem, po pěšince za potokem do bývalé hospody U Matoušků. Mimo 4 koně mívali i kozla.
Tedy "vést kozu" je nepatřičné slovo, protože koza táhla mě. Smýkala se mnou způsobem, že jsem pravidelně končíval v potoce. Teprve na zpáteční cestě si Líza, (na tu cestu perfektně vykartáčovaná)spořádaně vyšlapovala po cestičce, zatímco já před ní jsem šel nasupený, mokrý a špinavý..
Napsal: Vladislav Kučera
- MOJI KAMARÁDI:
Měl jsem príma kamarády, kteří už tady nejsou a proto si zaslouží vzpomínku. Nestačili zestárnout. Se sousedovic Pepíkem Burešem jsme byli dvojka. "Pojď k nám, máme makový koláčky s kadlátkama", zval Pepík. "Tetička" Burešová se jen usmála, naložila mi koláčky s dovětkem Udělala jsem jich víc..Vlastně jsem jí ani nikdy neřekl, jak vzpomínám na všechny ty krajíce, které namazala i pro mě, abych nemusel těch 10 kroků domů :D .Kolik brambor jsme s Pepíkem napekli v ohni na podzim. Dokonce i v době, kdy už byl ženatý s brněnkou Evou. Na pastvu jsme chodili vybaveni skleničkou se solí smíchanou s kmínem, plecháčkem sádla. Jednou tam Máňa Rejtharová přinesla zavařené borůvky. Jak je jedla, měla fialovou pusu od ucha k uchu. Tak jsme postupně podrželi všechny přítomné kluky, kterým dala borůvkou pusu a pěkně nás borůvkama pomydlila. Z pastvy domů jsme šli všichni fialoví :D Vzpomínám na Jirku Trávníčka, jak jsme jednou o hodech ještě s Bohušem Jurkem zpívali před muzikantama. Trávňa měl v puse nasazený velký zuby, které schrastil někde v divadle. Tetky ho nepoznaly a litovaly, "chudák chlapec" :D , při zpěvu zuby vytáhl a nepozornému Bohušovi je namáčel do džbánku piva, který rozjařeně držel v ruce. Tetky málem spadly ze židlí, jak se bavily. Jó Trávňa byl super :D
Napsal: Vladislav Kučera
- TANEČNÍ V SENORADECH ANEB STAR DANCE PO SENORADSKU
Když v r. 1961 připravovali hasičtí činitelé oslavu výročí založení sboru, zjistila místní děvčata, že mladí hasiči neumí tancovat.
A začala druhá linie výcviku. Hrdě se hlásím k taneční škole paní Najralové (maminka Marie Drybčákové). Vzala si nás do parády v tehdejším kultůráku a dřela do nás kroky a taneční rytmus. Obětavě nás tahala a nechala si šlapat po střevících. Její metoda spočívala v tom, že když se jí zdálo, že někdo z nás už obojí zvládl, dostal do rukou místo tanečnice smeták se slovy "Pokračuj!".. Nevím, jestli paní Najralová ještě žije, ale s její taneční školou jsem vystačil celý život. :-)
Když nastal den oslav, v čele průvodu pamatuji s praporem p. Kavalce, za ním kapela a pak průvod mladých zpárovaných hasičů. Já si vykračoval s Lojzičkou Soukopovou jako první a nesli jsme věnec k pamětní desce pana Lemberka. Následující pár položil druhý věnec k pomníku padlých. Na tanečním place před hospodou jsme pak všichni předváděli úspěšnou výuku ze senoradských tanečních.
Napsal: Vladislav Kučera
|
Odkaz na další vzpomínky a vkládání vlastních pamětí.