Pověst o vrabcích z Vydrova mlýna v podání Bohumíra Vydry, mlynáře a malíře z údolí řeky Oslavky.

Bylo v mlýně a okolí tolik vrabců, že už jsme nevěděli, co s nimi. Sotva člověk nasypal slepicím zrní, vrabci se na ně vrhli a bylo pryč. Až jednou taky přišel krajánek a že prý nám vrabce zakleje. Odešel a vrabci s ním. Potom po dlouhá léta vždy, když mělo stihnout někoho v rodině neštěstí, přiletěl jeden a zaťukal zobáčkem na okno. Až potom jednou našli u vchodu do mlýnice bílého, mrtvého ptáčka, přistěhovali se znovu a dokonce nám teď sídlí i ve stavení. Kletba zmizela.