Vítejte v naší obci!

Milí návštěvníci, Srdečně Vás vítáme v Senoradech, obci, která leží na samém pomezí Jihomoravského kraje, v těsném sousedství kraje Vysočina a současně v turisticky velmi významné lokalitě mezi dvěma řekami Oslavou a Jihlavou. V obci je k vidění několik pamětihodností – pozdně barokní zvonice na návsi, datovaná r. 1807, busta T.G. Masaryka, pomník padlým a tvrziště Šance na severozápadním okraji obce, kde se dosud dochoval mohutný val. V centrální části obce se nachází budova kulturního domu a obecní nádrž. Ve směru na Novou Ves stojí u hlavní silnice hasičská zbrojnice s pamětní deskou našeho nejslavnějšího rodáka Františka Lemberka. Pyšníme se také krásným areálem s fotbalovým, dětským a multifunkčním hřištěm. Při návštěvě naší obce doporučujeme zavítat do malebného údolí řeky Oslavy. Můžete využít některou z okolních turistických tras nad řekami Oslavou či Jihlavou na nichž jsou překrásné výhledy do údolí obou řek. Po žluté turistické trase lze dále pokračovat až do překrásného údolí řek Oslavy a Chvojnice, které jsou součástí oblasti Natura 2000. V obci funguje 6 dní v týdnu prodejna potravin a cestou do údolí řeky Oslavy je možné navštívit Senoradskou kantýnu. Naše obec pravidelně ožívá řadou kulturních a společenských akcí z nichž mezi nejoblíbenější patří Senoradské krojované hody. Pokud jste k nám zavítali právě v době konání některé z akcí pro děti či dospělé, neváhejte nás navštívit. Věříme, že si z návštěvy naší obce odnesete nejeden krásný zážitek. Celý článek...

Obec Senorady leží v západní části Jihomoravského kraje na hranici s Vysočinou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1348. V obci byly nalezeny zbytky pravěkého hradiště, antické mince a měděné nástroje. Na západní straně se vypíná návrší, kde dříve stávala středověká tvrz. V okolí se nachází zříceniny hradů Levnov, Kraví Hora a Templštýn. Údolí řek Oslavy a Jihlavy, mezi kterými obec leží, představuje oblíbenou turistickou a rekreační oblast. V okolí obce byla v minulosti také známá naleziště granátů (almandinů) a vltavínů. V Senoradech žije necelých 500 obyvatel. V minulosti se živili převážně zemědělstvím. Nyní většina lidí dojíždí za prací do blízkých měst. Mezi kulturní události obce patří krojované hody, ostatky, mariánská pouť, vinné košty, plesy a zábavy. Významnými senoradskými občany byli Ctibor Zarubský z Hofeřic (16.stol) nejvyšší správce maršálství Krumlovského, František Lemberk učitel a bojovník proti fašismu a Josef Matoušek učitel a spisovatel. Celý článek...

Na západní straně obce Senorady se vypíná návrší, kde dříve stávala dřevěná tvrz. Kopec, na kterém tvrz stála, klesá ze tří stran prudce k senoradskému potoku. Pod kopcem se také táhne cesta spojující obec Senorady s údolím řeky Oslavy. Celý článek...

Výlet v okolí obce, který vás zavede ke staré senoradské cihelně a na Vodanský kopec. - Časová náročnost: přibližně 2 hodiny Trasa výletu v okolí obce Senorady je virtuálně vyznačena pomocí GPS navigačního systému. Tzn. že stačí z těchto stránek stáhnout a do své GPS navigace uložit soubor, ve kterém je trasa uložena. GPS navigace vás pak provede celou tratí. Pokud GPS navigaci nemáte, pak si můžete popis trasy stáhnout do mobilu a nebo vytisknout na papír. Trasu lze též prohlédnout pomocí programu Google Earth. Odkaz na Google Maps zobrazí trasu v mapce, kterou lze zvětšovat, měnit typ mapy, apod. Celý článek...

Výlet v okolí obce, který vás provede přes starou salaš, k vyhlídce Velká skála, kolem řeky Oslavy až k Senoradskému mlýnu a zpět do Senorad. - Časová náročnost: přibližně 4-5 hodin Trasa výletu v okolí obce Senorady je virtuálně vyznačena pomocí GPS navigačního systému. Tzn. že stačí z těchto stránek stáhnout a do své GPS navigace uložit soubor, ve kterém je trasa uložena. GPS navigace vás pak provede celou tratí. Pokud GPS navigaci nemáte, pak si můžete popis trasy stáhnout do mobilu a nebo vytisknout na papír. Trasu lze též prohlédnout pomocí programu Google Earth. Odkaz na Google Maps zobrazí trasu v mapce, kterou lze zvětšovat, měnit typ mapy, apod. Celý článek...

Výlet v okolí obce, který vás zavede na zříceninu templářského hradu Templštýn. Pokud budete chtít rozluštit nějaká z templářských tajemství, můžete zkusit štěstí právě zde. - Časová náročnost: přibližně 3 hodiny (jeden směr) Trasa výletu v okolí obce Senorady je virtuálně vyznačena pomocí GPS navigačního systému. Tzn. že stačí z těchto stránek stáhnout a do své GPS navigace uložit soubor, ve kterém je trasa uložena. GPS navigace vás pak provede celou tratí. Pokud GPS navigaci nemáte, pak si můžete popis trasy stáhnout do mobilu a nebo vytisknout na papír. Trasu lze též prohlédnout pomocí programu Google Earth. Odkaz na Google Maps zobrazí trasu v mapce, kterou lze zvětšovat, měnit typ mapy, apod. Celý článek...

Výlet v okolí obce, který vás zavede na zříceninu hradu Kraví Hora, hradu Levnov a tvrze Šance. Cestou překročíme několikrát dvě řeky - Oslavku a Chvojnici. - Časová náročnost: přibližně 4 až 6 hodin - Délka: přibližně 12 km Trasa výletu v okolí obce Senorady je virtuálně vyznačena pomocí GPS navigačního systému. Tzn. že stačí z těchto stránek stáhnout a do své GPS navigace uložit soubor, ve kterém je trasa uložena. GPS navigace vás pak provede celou tratí. Pokud GPS navigaci nemáte, pak si můžete popis trasy stáhnout do mobilu a nebo vytisknout na papír. Trasu lze též prohlédnout pomocí programu Google Earth. Odkaz na Google Maps zobrazí trasu v mapce, kterou lze zvětšovat, měnit typ mapy, apod. Celý článek...

Výlet v okolí obce, který vás provede z obce Nová Ves do obce Senorady. Cestou se zastavíme u Svaté vody, projdeme kolem Pusté vsi, novoveské hájenky a senoradské cihelny. - Časová náročnost: přibližně 1,5 hod - Délka: přibližně 6,5 km Trasa výletu je virtuálně vyznačena pomocí GPS navigačního systému. Tzn. že stačí z těchto stránek stáhnout a do své GPS navigace uložit soubor, ve kterém je trasa uložena. GPS navigace vás pak provede celou tratí. Pokud GPS navigaci nemáte, pak si můžete popis trasy stáhnout do mobilu a nebo vytisknout na papír. Trasu lze též prohlédnout pomocí programu Google Earth. Odkaz na Google Maps zobrazí trasu v mapce, kterou lze zvětšovat, měnit typ mapy, apod. Celý článek...

Jednou z nejzajímavějších pověstí o obci Senorady je ta, která vypráví o stavbě senoradského kostela. Traduje se, že senoradští si chtěli postavit vlastní kostel. Možná se jím nelíbilo, že patří pod farnost mohelskou a nebo se jim jen nechtělo chodit každou neděli pěšky do kostela, který stojí v sousedním, asi pět kilometrů vzdáleném, Mohelně. První zmínka o kostele pochází z roku 1234, kdy Přemysl Otakar II. daroval patronát místní fary se všemi příjmy ženskému klášteru v Oslavanech . Senoradští tedy s vidinou vlastního kostela začali shromažďovat stavební materiál k vytoužené stavbě. Základním stavebním prvkem podobných staveb byl v té době kámen. Kámen pravděpodobně získávali z blízkých koryt řek, nebo ze zřícenin hradů Levnov a Kraví hora. Kámen před stavbou shromáždili v místě, kde měl nový kostel stát. Jaké však bylo jejich překvapení, když ráno kámen na svém místě nenašli! Pátrali, kdo všechen ten kámen mohl přes noc ukrást a odvozit. Nakonec zjistili, že kámen je složený v Mohelně u tamního kostela. Naložili jej tedy na vozy a opět odvezli zpátky do Senorady. Celá věc s tajemným nočním přesunem se ještě několikrát opakovala a senoradští nebyli schopni kámen v obci uhlídat. Prvně podezřívali mohelské, že jim kámen kradou, ale přepravit takové velké množství kmene a ještě po tmě v noci bylo nad lidské síly. Začalo se tedy věřit, že kámen do Mohelna v noci přenášejí andělé. Možná, že je některý z nočních hlídačů zahlédl, možná že šlo jen o představu a vysvětlení jinak těžko pochopitelného jevu. Senoradští v tomto zázraku viděli Boží vůli a rozhodli se z navoženého kamene postavit boční loď mohelského kostela. Tato chrámová loď opravdu stojí a dodnes nese přízvisko „senohradská“. Možná, že senoradským andělé trochu toho kamene v obci zanechali, protože dodnes na návsi obce Senorady stojí kaplička, která na sobě nese rok 1807 a kterou si snad senoradští postavili ze zbylých kamenů určených ke stavbě kostela. Fakta, která můžeme doložit, jsou pouze ta, že se obec Senorady účastnila na opravách kostelní věže a fary mohelského kostela, a to v letech 1832-1845. To již však kaplička na návsi stála. Záznam o účasti senoradských můžeme najít v MZA ve fondu 177. (více viz. Historie obce) Celý článek...

Osada Řevušín (Rěvušín, Řevošín, Revušín) se kdysi nacházela někde v místech mezi obcí Senorady a obcí Nová Ves. Podle některých zpráv obec zanikla po vypálení divokými Kumány začátkem 14. století. Myslelo se, že tento krutý nájezd byl pro ves osudný. Pamětní kniha obce Nové Vsi však uvádí pověst, která datuje zánik osady o téměř sto let později - do doby panování krále Václav IV. V této době povstaly spory mezi markrabaty Prokopem a Joštem, které vyústily v otevřené války. Během těchto válek byl jednoho dne zpečetěn i osud vsi Řevušín: Jednou za tmavé noci ubíral se od Oslavan zástup ozbrojeného lidu. Cestou dorazil až na místo, kde začíná nyní pastvisko všeobecně Výhon nazývané. V tom místě oddělil se od ozbrojeného lidu jeden z rytířů na koni, zajel do zmoly, zapadl do bahna ve víru a tam i s koněm zahynul. (Vír nazývá zdejší lid místo, kde mocný proud vody ze země vyvěrá. V označeném místě se dosud rozbředlé hluboké bahnisko nachází a vyvěrá z něho silný proud vody). Ostatní ozbrojenci postupovali až dostihli obce Řevošína. V obci byl klid, obyvatelé všichni spali, netušili neštěstí, které na ně přikvačilo. Ozbrojenci obstoupili ves, zapálili ji a všechno obyvatelstvo pobili. Zachránil prý se jediný člověk, který ležel na zemi s hlavou za kotačkou schovanou. (Kotačkou nazývají lidé bodlák máčku.)“ Trsů kotačky je dodnes v blízkém okolí velké množství. Nyní se o Řevušínu mluví jako o Pusté Vsi. V těchto místech se dosud nalézá množství střepů, vyorané kamenné prahy, křesací kaménky, vypálená mazanice z ohniště a jiné. Klášter oslavanský, majitel zpustošené vsi z důvodů, aby měl obec blíže svého sídla a aby mohl lépe prováděti dozor, založil ves jinou blíže Oslavan, kterou osadil novým lidem a nazval tuto obec Novou Vsí asi roku 1410. Tak vznikla obec Nová Ves, které připadly i pozemky zaniklého Řevošína s vinicemi, které prý se rozkládaly na svahu, který se nyní jmenuje Zadní Pustá Ves. Staří lidé tvrdili, že oni ještě pamatují, že tam na kraji lesa rostlo několik hlav vinné révy s pařezovitým kořenem. Celý článek...

Nejstarší senoradskou pověstí, nebo spíše legendou, bude asi ta o stopách ve skále u kantýny. Asi na půli cesty mezi obcí Senorady a senoradským mlýnem stojí kantýna a naproti ní za potokem je několik skal. A právě na skále, která se nachází za lávkou hned u potoka, můžete najít několik stop. Celý článek...

Pověst o vrabcích z Vydrova mlýna v podání Bohumíra Vydry, mlynáře a malíře z údolí řeky Oslavky. Bylo v mlýně a okolí tolik vrabců, že už jsme nevěděli, co s nimi. Sotva člověk nasypal slepicím zrní, vrabci se na ně vrhli a bylo pryč. Až jednou taky přišel krajánek a že prý nám vrabce zakleje. Odešel a vrabci s ním. Potom po dlouhá léta vždy, když mělo stihnout někoho v rodině neštěstí, přiletěl jeden a zaťukal zobáčkem na okno. Až potom jednou našli u vchodu do mlýnice bílého, mrtvého ptáčka, přistěhovali se znovu a dokonce nám teď sídlí i ve stavení. Kletba zmizela. Celý článek...

Obec Senorady spadá dle etnografického členění do oblasti Podhorácko (oblast mezi městy Jemnice, Velké Meziříčí a Moravský Krumlov). Některé zdroje obec zahrnují také do oblasti Horácké Dolsko (Moravskokrumlovsko a severní Znojemsko). Obec Senorady patřila do moravskokrumlovského okresu, ačkoliv dle církevního členění byla součástí farnosti Mohelno, což byl okres náměšťský. Obec se tedy nachází na okraji různých etnografických oblastí a kulturně byla ovlivňována ještě oblastí Brněnsko a hornickou podoblastí Rosicko-Oslavansko. Kroje na západní Moravě (Horácku, Podhorácku) nebo na Brněnsku řadíme ke krojům tzv. západního typu. Z módy vyšších vrstev si vybíraly určité součástky a materiály a přetvářely je ke své potřebě. Příkladem mohou být krátké kožené kalhoty u mužů, v ženské módě například různé druhy kabátků. Pro oblasti Horácka i Podhorácka je typické, že se přesně neví, jak původní horácký či podhorácký kroj vypadal. V oblastech se dochovalo minimum původních krojů a výšivek, u kterých mnohdy není jasné, zda se nejedná o vzory odvozené z jiných částí Moravy. K rekonstrukci vzorů slouží například ojedinělé, vzácně dochované historické fotografie. Za národní kroj byl považován zhruba před stoletím převážně kroj kyjovský. Ten je také vidět na nejstarších fotografiích ze senoradských hodů. Výskyt kyjovského kroje v naší oblasti lze vysvětlit touhou obyvatel ukázat se v bohatém a honosném oděvu, aby ukázali, že i oni cítí potřebu být spojeni s národem. Kroj horácký a podhorácký nebyl tak okázalý jako kyjovský. Kyjovský kroj byl navíc po Národopisné výstavě (15.května 1895) chápán jako národní a symbolický pro vznikající nový stát. O tom, kdy přesně v obci došlo k užívání krojů slováckých místo horáckých (podhoráckých), nevíme. Písemné zmínky ani fotografické památky pomáhající objasnit tuto situaci, nejsou dostupné. Můžeme vycházet z toho, že po Národopisné výstavě, kdy byli lidé plni euforie, dojmů a národní hrdosti, se běžně stával kyjovský kroj součástí slavností nejen na Kyjovsku. K zániku původního kroje (k němuž došlo dříve než roku 1900) jistě přispělo i to, že lidové kroje (především ve městech) časem podléhaly městské módě. Současné senoradské kroje, které můžeme vidět na místních koštech vína nebo na svatováclavských hodech (od roku 2019), pravděpodobně odpovídají původním krojům před rokem 1900. Tyto kroje nesou některé známé znaky horáckých a podhoráckých oděvů (například typické sukně se dvěma ozdobnými pruhy ve spodní části). Podobné kroje též používají taneční soubory z Moravských Budějovic nebo některé další horácké a podhorácké obce. Celý článek...

..průvod dobrovolných hasičů se zastaví před hasičskou zbrojnicí, dechová hudba, která průvod doprovází utichne a dva členové sboru položí květiny k pamětní desce, ustoupí do strany a v pozoru vyslechnou státní hymnu, pak se zařadí do průvodu a pochodují zpět.. Vždy o senoradské pouti probíhá průvod dobrovolných hasičů a kladení věnců k pomníku obětem 1.sv. války a k pamětní desce Františka Lemberka. František Lemberk byl řídícím učitelem obecní školy v Senoradech a sloužil také jako velitel hasičů. Narodil se 12.12.1894 v Tuří, okr. Jičín a zemřel 16.6.1942 v Brně v Kounicových kolejích. Stal se obětí druhého stanného práva. Po jeho popravě v Kounicových kolejích následovalo zpopelnění v Krematoriu města Brna 17. června 1942. František Lemberk se v období protektorátu zapojil do protifašistického odboje. O jeho činnosti se můžeme například dočíst v knize "Morava v boji proti fašismu": ..za prvního stanného práva v roce 1941 došlo k zatčení Dalibora Šindelky, syna vedoucího místní Obrany národa, který před zatčením uprchl. Gestapo potřebovalo Šindelku staršího zatknout a proto nasadilo do Ivančic konfidenta Miloše Krejčího, krycím jménem Cihlář, vedeného gestapem pod značkou B 43. Konfident Krejčí se dostal do Ivančic prostřednictvím Jana Haraše, u kterého si dal šít šaty. Byla to však jen záminka, jak se nenápadně vetřít do ilegální sítě ivančických organizací, se kterými jej Haraš seznámil. Krejčí se totiž vydával za člena Obrany národa, který má podle směrnic navázat spojení s ivančickými. Ve svém počínání byl neúnavný a vytrvale do Ivančic dojížděl a postupně poznával hlavně mladé lidi. Podařilo se mu vloudit do společnosti členů skupiny Hynka Růžičky. Imponoval jim znalostmi odbojového hnutí na Brněnsku. Nikdo netušil, že jeho informace pocházejí z dílny gestapa. Naposledy přišel s verzí, že Dalibor Šindelka, podle zaručené zprávy z Kounicových kolejí, mnoho na gestapu mluví a že bude třeba jej zlikvidovat. K tomu ovšem je prý třeba souhlasu otce, tvrdil Krejčí. Na tak vážný argument naletěl i Hynek Růžička, který jediný věděl, kde se Šindelka skrývá. Těsně po útěku žil tento u řídícího učitele Lemberka v Senoradech. Tam mu také Růžička poslal po kurýrovi Klementu Adamovi falešnou legitimaci, peníze a zimní ošacení. Zpět nesl vzkaz, že se má Růžička dostavit v určitý den a hodinu na nádraží v Rapoticích ke schůzce. Později odjel Šindelka do Říčan u Prahy, kde se skrýval u ivančického rodáka Antonína Špatného. Tuto skutečnost znal pouze Hynek Růžička. Argumentace Krejčího o Daliboru Šindelkovi zviklala ostražitost Růžičky, který chtěl zabránit zatčení dalších osob. Proto při schůzce v Nové hospodě prozradil Krejčímu Šindelkův pobyt, aby me umožnil setkání. Krejčí se po získání této zprávy choval velmi podezřele a z dalšího jeho jednání pojal Růžička podezření, že jde asi o konfidenta. Krejčí šel po opuštění hostince na místní poštu telefonovat. Růžička jej dal sledovat, ale podařilo se mu pouze zjistit, že telefonoval do ... Celý článek...

Od roku 1591 užíval dvora v Senohradech Ctibor Zárubský Kepina z Hofeřic, regent a nejvyšší správce maršálství Krumlovského. V roce 1591 totiž prodali bratři Šťastný a Ctibor Zárubští statek a dvůr v Červené Lhotě Smilu Osovskému a tak se Ctibor Zárubský přestěhoval do Senohrad. Píše o něm i Karel st. z Žerotína v důvěrném listě k Jetřichovi z Žerotína r. 1591, aby mezi jinými pozdravil jediného přítele jeho, Ctibora Zárubského z Hofeřic, regenta a nejvyššího správce maršálství Krumlovského a šibala na věky věkův Amen. Zárubští z Hofeřic přídomku užívali podle Hofeřic, zaniklé vsi jihozápadně od Okříšek, příjmení podle svého pozdějšího vlastnictví, vsi Zárubic u Myslibořic, jihovýchodně od Třebíče. V druhé polovině 16. století – po zrušení kláštera – Zárubští z Hofeřic vlastnili Červenou Lhotu jako statek na manství Smila Osovského z Doubravice na Třebíči. Po Hofeřicích psali se ještě dlouhá léta potomci Jindřichovi, kteří zdědili Zárubice u Myslibořic, jak svědčí náhrobní kámen Jindřicha Zárubského, který ve jménu užívá i Červenou Lhotu, v kostele brtnickém: Tuto leží pan Jindřich Zarubský z Hofeřic a na Červenej Lhotě, který svůj život dokonal v sobotu po všech Svatých léta Páně 1571. Zaniklá ves Hofeřice: Jihozápadně od Okříšek poblíž cesty do Heraltic stávala kdysi osada Hofeřice, která s Okříškami tvořila jeden statek. Památkou po ní jsou posud rybník Hoferský (vysušený), Hoferská hráz a pole Hofeřice (Služanov?). O majitelích Hofeřic dočetli jsme se, že je r. 1466 držel po svém otci Jindřich z Ofeřic, kteréhož pohnal jeho svak Herynk ze Slupna, že své sestře a jeho manželce věna vydati nechce; také pohnal Erazíma z Dlouhé Brtnice ze 30 kop, že vydal z Hofeřického zboží 100 zl. uh., kterými ho měl vyvaditi z rukojemství za mladého Svinku, a on to dobře věda, dal je jinému. Jindřich z Hofeřic oženil se s Kateřinou ze Slupna, které r. 1492 vložil ves Hofeřice, avšak již r. 1496 zapsal je i s dvory Janovi, Kristofovi a Heřmanovi bratřím z Hrochova, kteří je spojili s Okříškami. Jan z Hrochova r. 1530 učinil poručenství o svůj statek, totižto ves Ostupovice, ves Okříšky a ves pustou Hofeřice se vším příslušenstvím Apoléně a Dorotě z Janovic. Červená Lhota: Ves, založená třebíčským benediktinským klášterem, se připomíná poměrně pozdě, v r. 1436, i když patrně vznikla už koncem 12. nebo počátkem 13. století při kolonizaci kraje klášterem. Ve stejné době byla pravděpodobně postavena i zdejší tvrz, na níž sídlili vladykové, kteří byli leníky kláštera. V druhé polovině 16. století – po zrušení kláštera – vlastnili Červenou Lhotu Zárubští z Hofeřic jako statek na manství Smila Osovského z Doubravice na Třebíči. Přídomku užívali podle Hofeřic, zaniklé vsi jihozápadně od Okříšek, příjmení podle svého pozdějšího vlastnictví, vsi Zárubic u Myslibořic, jihovýchodně od Třebíče. V r. 1591 koupil statek a dvůr v Červené Lhotě od bratrů Šťastného a Ctibora Zárubských Smil Osovský a začal ves uvádět i ve svém titulu. Od té doby zůstala Červ ... Celý článek...

Josef Matoušek se narodil 18.3.1906 v Senoradech. Byl synem Františka Matouška a Marie, rozené Adamové. Měl bratra. Oženil se s učitelkou Vlastou, rozenou Urbanovou (29.8.1907) ze Žďáru nad Sázavou, s níž měl dceru Marii (1.3.1934), která se narodila v porodnici U Apolináře v Praze, kde už v tu dobu Matouškovi bydleli. Od příchodu do Prahy J. Matoušek několikrát změnil místo svého bydliště, delší dobu pobýval až v ul. Na Zástřelu 10/766 ve Střešovicích. Působil jako státní profesor na Obchodní akademii Dr. Petra Zenkla v Praze 10 – Karlíně, s platem asi 1600,- měsíčně. Učil zde od 1.9.1929. Byl lektorem těsnopisu na Karlově Univerzitě a vydal několik prací z oboru. V letech 1936 – 1941 zastával práci šéfredaktora nové řady časopisu Těsnopisný zpravodaj, který vycházel v Praze a taktéž měl na starost přílohu k listu – Mladý stenograf, určenou pro těsnopisce – začátečníky. Toto periodikum tisknul Jan Válek na Praze 2, roku 1941 bylo vydávání úředně zastaveno. Seznam děl Josefa Matouška: -Čtení pro těsnopisce začátečníky (1942), Válek Jan -Německý těsnopis na podkladě české soustavy Heroutovy – Mikulíkovy (1940), Ústav pro národní výchovu -Těsnopisná čítanka pro začátečníky s dvěma úlohami (1945), Válek Jan -Těsnopisná obchodní korespondence a diktáty se slovníčkem obchodních zkratek (1941), nákladem vlastním -Učebnice psaní strojem desetiprstovou metodou pro obchodní učiliště a praxi (1941), Matoušek-Petrásek-Zářecký, Česká grafická unie a.s. Zdroje: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945, Pasák Tomáš, Univerzita Karlova Praha 1980 Neskenovaný generální katalog Katif (http://katif.nkp.cz) Seminární práce, Lucie Horáčková, FSV Univerzita Karlova v Praze. Celý článek...